V neděli jsem jela do školy a jelikož jsem docela spěchala, přesedla jsem ze svého obvyklého rychlíku v Olomouci na EC, které do Pardubic přijíždí, je-li vše v pořádku, o půl hodiny dřív. Každopádně vše v pořádku nebylo.
EC vyjelo z Olomouce, ale již velmi brzo po opuštění stanice začalo troubit a zastavilo. To se občas stává, nic zvláštního. Ale vlak se stále nerozjížděl... Nikdo netušil proč. Někdo tipoval závadu na mašině, jiný spadlé dráty... bohužel se všichni mýlili. Zachvíli se z rozhlasu ozval lehce rozladěný hlas oznamující, že vlak bude 120 minut zpožděn a to z důvodu pádu osoby do kolejiště. Tyjo. Sebevrah. Nebo možná ani ne. Vylezli jsme ven, ne snad z touhy po senzaci, ale tak sedět dvě hodiny a čuměť z okýnka... V kolech mašiny byla namotaná riflová bunda. Nárazníky slušně od krve. A tělo (respektivě největší část) až někde pod předposledním vagónem (tzn. 7 vagónů od bundy!). Docela síla. Nicméně proč to popisuji...
Mnohem zábavnější než pozorování ostatků totiž bylo sledovat reakce a chování ostatních cestujících, jakožto i zvládaní akce ze strany ČD. Lidé ve vlaku se rozdělili na několikero skupin, při čemž nejpočetnější byla ta s názorem "to nemohl skočit pod nějáký jiný vlak" případně "Proč tam nevlezl v noci? Teď, když jezdí nejvíc lidí a spěchají" a velmi mě též pobavil výrok "Nemohl kurva skočit pod náklaďák? Uhlí nespěchá do práce, kurva.". Pak se též našli tací, co seděli se zavřenýma očima ve vlaku, báli se vylézt a byly otřeseni (těch bylo málo) a případně ti, co si celou dobu mysleli, že spadlo vedení (no, byli to dva angličani a nerozumněli ani slovo česky... teda pak si začali všechno fotit, tak to je asi někdo uvedl do situace... ). A téměř všichni chodili za průvodčími a nadávali jim. Proč? Jakoby oni za to mohli. Pravda, říkali pokaždé v rozhlase "náhradní vlaková souprava přijede asi za půl hodiny" (a to 3×, pokaždé zhruba s dvacetiminutovým intervalem), ale já to možná chápu. Prozradit rovnou, že žádná náhradní souprava nebude a že tam přibrzdí nějáký rychlík, až pojede kolem a vezme jen pár lidí a ostatní budou muset čekat na další kolemjedoucí vláček, tak je patrně dav zlinčuje.
Jinak zajímavé bylo to, že záchranka byla na místě asi do 10 minut. Nesli si s sebou takový ten resuscitační přístroj, přišli k místu výskytu pána, pokrčili rameny a zase přístroj odnesli. Chvíli po nich přijel chlap z televize a pečlivě si vše natáčel. Zarazilo mě, že tam byl dřív, jak policajti, nebo hasiči. Jak tak rychle dostal echo? Zvláštní. Pak se teda dobelhali zbylí zástupci IZS a chodili s bloky kolem soupravy a něco si zapisovali. Nad námi kroužil vrtulník hasičů.
Skutečně asi po hodině a půl zastavil na vedlejší koleji vlak, kam přestoupila hrstka lidí. Za další půl hodinu druhý, kam také přešla jen trocha vyvolených. V rozhlase apelovali na to, aby přestoupili jen ti, co nejvíc spěchají a přednost dostaly matky s dětmi a ženy. Většina lidí již pomalu, ale jistě spěla k nepříčetnosti. Všichni telefonovali, kouřili a kleli. Bylo vtipné je pozorovat. Jak se rozčilovali téměř kvůli ničemu (dobře, 2 hodiny zpoždění jsou přeci jen 2 hodiny... ale pořád to není tolik) a vzájemně si prohlubovali vlastní vztek. Stádo no. Bavila jsem se.
Z toho plyne, že až budu chtít naštvat nějáký velký počet lidí, už přesně vím, co udělám. Škoda jen, že je nebudu moci sledovat...
Markiss | 29. června 2011 v 22:06 | 
tak buď raději strojvedoucí
