na Blog.cz

Nechápu, jak někdo může pařit každou noc a ještě ráno pln sil vstát a začít si smažit omalety k snídani. A nemít kruhy pod očima!

Nechápu, jak si někdo může dát dobrovolně obří umělé nehty (zcela nahovno).

Nechápu, jak může někdo mít elektriku na kolejích a zcela seriózné každý den hodinku trénovat (žádná sluchátka, ale řádné kombo - to je snad jasné).

Nechápu, jak může někdo jíst baklavu a neumřít na přeslazení (Bani, měla bys ochutnat).

Nechápu, jak se mi povedlo zavřít bezpečnostní uzávěr natolik, že už jej patrně v životě neotevřu. Asi tam přischnul. Ovšem rozkuchávat ty krásné lahvičky se mi fakt nechce, jenže jak se dostat k obsahu?

Nechápu dívky, které se nemyjí, pouze ráno užijí další vrstvu makeupu a litr voňavky.

Nechápu, proč se mi vždy všechna elektronika pokazí.

Jinak už nějáký ten pátek (zítra to bude řadově přesně druhý) studuji v zahraničí. Inu kdyby to někoho zajímalo, možná z toho bude vzkvétat nějáký mikroblog s postřehy ze zdejší, slovinské, krajiny, tak beze studu hoďte maila (nebo někam prostě napiště) a pošlu link.

Sedím totiž takhle v autě na benzínce, tatínek tankuje a odchází do prodejny platit. Náhle se vrátí a říká "pojď se mnou dovnitř, mají tam v akci pěkné kulíšky"... Přemýšlela jsem, co na benálovně dělají sovy a vůbec mě nenapadlo, co jiného by kulíškem tatínek mohl myslet. Až pak jsem prozřela: čepička. Což mne, vidno, inspirovalo k anketě a tak mě zajímalo, jak je na tom mé milé čtenářstvo. Evidentně se mezi ním ukrývají především romantické duše. Proč ne, doufám alespoň, že toto láskyplné oslovení alespoň vychází z ornitologie (což by se dalo pochopit - kulíšek je fakt celkem milá sovička). A těch 26,7%, kteří zvolili čepici, příliš nechápu, ale to nevadí. No a potěšujícím faktem může být, že nikdo nemá tolko málo fantazie či rozhledu, že by jej nenapadlo vůbec nic. To mne těší.

Nová anketa se asi netýká každého, navíc bude brzo neaktuální a je tedy spíše krátkodobého rázu, ale i tak nepohrdnu hlasy!

Im alive. Ač to tak, dle blogu, nemuselo vypadat. Ano, po ultra dlouhé polmce jsem zpět. Nevím však, na jak dlouho. Ale něco se dít bude, buď to oficiálně zruším, nebo rozjedu něco jiného, případně počnu příspívat častěji... nechme se překvapit. So...

Přišla jsem na to, že klidně mohu pracovat jako zubař-teoretik, jelikož po tolika návštěvách, už přesně vím, v jaké chvíli se bere jaká vrtačka, jak míchat plomby, jakou užít vatičku, jak dlouho se svítí tou polymerační UV lampou a dokonce jak se pohybuje s křeslem, lampou a i některé pojmy ze zubařské hantýrky jsou mi již zcela jasné. Chcete mě? (s takovým chrupem asi ne, což...)

Také jsem zjistila, že nechávat si dvě nejtěžší zkoušky na konec a ještě si zapisovat termíny za nezdařilý pokus jen tak kde je místo, nedbajíce na čas, který bude na to se látku naučit, není příliš moudré. Stejně jako to, že když je hodně času na učení, na to, zlomena předešlými neúspěchy, rezignovat. Hm. Má chyba. Má demence.

A rovněž přicházím na to, že již by mohlo být léto a fesťáky. Ne snad že by mi zima vadila, ale jak tak všichni teď dávají line-upy a headlinery... ne že by mě někdo zatím nalákal, ale už to, že se o tom mluví a ta vidina pohody ležení na trávě, s vychlazeným (pravda, fesťákově hnusným:D) pivkem a pohodově hrající kapely v dáli na stage je neskutečně lákavá. No nic...

Tak třeba až budu schopna napsat delší, smysluplnější a navazující na sebe článek, učiním tak. Zatím přeji hezký den. A samozřejmě jak jinak, než s písní na rtech:

Ne že by to byla má oblíbená. Nenechte se zmást. Ne že bych takovou otřesnou hudbu poslouchala, proboha. Nicméně již od rána mi zní v hlavě (a to člověk, ač se snaží sebevíc, neovlivní). A to jsem ji poprvé (a naposled) slyšela pořádně až někdy v prváku, kdy jsem si koupila svůj první mp3 přehrávač a právě tato krásná skladba tam byla jako ukázková. No nic...